O Besednících

BESEDNÍCI z.s. (zapsaný spolek) jsou Šumická dobrovolná organizace, která si za svůj cíl dala zlepšení kulturního a společenského života v obci a jejím okolí. Pořádají již tradiční akce, jako Košt slivovice, který se v Šumicích koná již od roku 2000, fotbalový turnaj nebo drakiádu. Z novějšího repertoáru je to Gulášfest nebo Slet čarodějnic a v roce 2017 se začíná s nejnovější akcí, což je Šumický běh pro zdraví alias neoficiální název Šumická bota. Výtěžek, který se na akcích utrží, putuje ve většině případů na dobročinné účely (ať se jedná o příspěvek na místní mateřskou školku, mladé fotbalisty nebo osoby či celé rodiny, které se kvůli nějaké tragické situaci ocitli v nouzi např. kvůli požáru nebo těžké nemoci).

 

                

                              Trochu více z naší historie, přítomnosti a snad i budoucnosti

Jak jsme se vlastně dali dohromady?

Vše byla taková shoda okolností. Psal se rok 2000 a my jsme se Sigim (Dušanem Miličkou), hrávali fotbal za Rudice.  Sigi už v tomto roce uspořádal první košt slivovice společně s Kosičem (Vraťa Zajíc). A zřejmě cítil, že by bylo třeba do takové akce zapojit víc lidí. A tak jednoho nedělního odpoledne, na podzim roku 2000, si to takhle mašíruju po Malé straně směrem k domovu a v tu chvíli mě zastaví Sigi. ,,Zdar, jak sa máš? Divaj sa, my jsme s Vraťošem dělali ten košt a chtěli bychom v tom pokračovat, nechtěl by sas k nám přidat a pomoct nám s tím? Já bych řekl třeba ještě Kméňovi (Tomáš Kubáň) a Škubovi (Martin Poškubka), třeba by sa také přidali.“ Já na to ,,proč ne?“ ,,Já su pro každou akci, kde sa něco děje.“  ,, Tak fajn, dám ti vědět, jak to dopadlo.“ Odpověděl Sigi a po pár dalších větách jsme se rozešli.  To byl vlastně úplně první impuls ke vzniku našeho spolku. Sigi následně oslovil Kméňu se Škubů a o několik dní později jsme už seděli společně a debatovali o společném postupu.

No dobře, to se sešla parta lidí a chtěli něco uspořádat. To ale ještě přece není ta organizace, jak ji známe dnes.

Ne, to je pravda. Jedna věc je parta, která má chuť něco udělat, aby se v dědině sem tam udělala nějaká akce a něco jiného je stát se organizací se všemi pravidly, možnostmi a povinnostmi. V té době tady v obci fungovala mnohem početnější skupina lidí, kteří také pořádali akce pro veřejnost. Říkali si Tiskovka a scházeli se pravidelně každou neděli. Měli velký potenciál. Bylo jich mnoho a měli i silné finanční zázemí. Další věcí, která jim hrála do karet, byl jejich věk. Byli starší a měli už vybudované v obci nějaké postavení.  A teď jsme tu byli my. Parta lidí, co chtěli taky něco dělat a chtěli to jinak, než třeba zmíněná Tiskovka. S námi ale nikdo nepočítal. Co by Ti fagani vůbec mohli chtít? Šak sú to jacísi nezodpovědní smradi, kterým je něco přes dvacet. Měli nás tak trochu za magory. Je pravdou, že nejmladší z nás měl 21, nejstarší  necelých 31. Ale co naplat, my si šli za svým.

No dobře, ale to stále ještě není ta organizace.

To ne. To přišlo, tak jak už bývá zvykem, taky velmi náhodně. Psal se únor 2001 a my seděli u Trcka v hospodě. Byla to neděle a asi bylo po obědě, ale to už bych kecal. Seděli jsem a jen tak plkali možná i ohledně koštu. A v tom si k nám přisedl Mrca Šojdr (Martin Šojdr). Tak se nějak zapojil do debaty a po chvíli z něj vypadla věta, ,,hoši, co takhle založit neziskovku?“ A už brouzdal po internetu a hledal podrobnosti. „Pod tím se dá schovat cokoliv“. Ostatní tomu snad ani nevěnovali takovou pozornost, ale mě to zaujalo. Možná i proto, že Mrca mi dělal správce sítě a byl jsem s ním v kontaktu přece jen víc, než ostatní. Když jsem se pak vrátil od Trcka domů, tak jsem si vyhledal, na základě informací od Mrci, co proto je nutné splnit. Na další schůzi jsem to klukům přednesl a ti mi řekli, že s tím souhlasí a pokud to vše vyřídím, tak nech to udělám. A tak jsem se dal do práce. Sepsal jsem stanovy, napsal žádost o zápis sdružení na ministerstvo vnitra a s klukama jsme uspořádali první volby. To vše jsem vložil do obálky a odeslal. No a asi týden před pořádáním koštu, dorazilo potvrzení, že jsme byli zapsáni do registru. A teď už jsme byli někdo. Už jsme nebyli jen skupinka smradů, už jsme byli organizace, se kterou se musí počítat. Najednou jsme byli víc, než Tiskovka, která tu fungovala před námi. Ta se mimochodem pár let na to rozpadla.

A kde se vlastně vzal název, kdo s tím přišel?

Název nebyla vůbec věc jednoduchá. Líbil se nám název Tiskovka, ale ten už existoval.  A mám pocit, že to byl opět Sigi, který s tím přišel. Šli jsme, myslím snad někde z fotbalu, nebo jen z hospody a diskutovali o tom. A Sigi už ten název měl v hlavě, ale nemohl si na něj vzpomenout. A pak najednou mu to docvaklo. „Byla u nás na návštěvě tetka, a že furt cosi besedujeme, že jsme takoví besedníci. Tak jsem si říkal, že by to mohl být aj náš název, co vy na to?“ „Proč ne?“ Odpověděli jsme a název byl v tu chvíli na světě.

Takže to všechno muselo proběhnout ještě před registrací.

Ano, než došlo k samotné registraci, tak jsme se scházeli, bouchali do stolů a plánovali nemožné. Chtěli jsme být jiní než všichni, kteří tehdy v obci něco dělali. Všichni nám připadli těžkopádní. Zamrzlí někde v minulosti. Chtěli jsme se od těch všech maximálně odlišit a identifikovat se a dát všemu nový impuls. Jedna z prvních věcí bylo například mít své vlastní stejnokroje. Jedna moje zákaznice, tuším, že se jmenovala Kamila Kollárová, pracovala ve firmě Rutex na Slovensku, která vyráběla oblečení. Tak jsem za tou paní vyrazil. A byly z toho naše první stejnokroje a pro mne to znamenalo krásných devět let se zmíněnou paní. Takže jsem vlastně Besedníkům vděčný i za tuto zkušenost.  Možná i proto jsou Besedníci moje srdeční záležitost.

Kolik Vás vlastně tehdy bylo? Pokud dobře počítám, zatím zaznělo jen 5 jmen.

Na samotném začátku nás bylo opravdu jen 5. Nevím přesně, kdo s tím návrhem přišel, ale domnívám se, že to byl snad Škuba, kdo navrhl, abychom mezi sebe přivzali ještě Sucháča (Ctirad Suchomela). Stejně nám již pomáhal a byl aktivní a skvěle zapadal do naší skupiny.  To byl ale na dlouhá léta poslední člen, který mezi nás přišel. Několikrát jsme si říkali, že bychom měli ještě někoho přibrat a rozšířit naše řady, ale až do nedávna se tak nestalo.  Měli jsme a stále ještě snad i máme kolem sebe spoustu kamarádů a známých, kteří nám pomáhají, ale většinou nám vypomohou jen na konkrétní akci. Ale i za to jsme jim nesmírně všem vděční. Všichni to dělají zadarmo a ve svém volném čase. A někdy je to tak, že to jsou vlastně oni, kteří to na té naší akci odedřou. Ono se to nezdá, ale uspořádat akci pro 500 a více lidí, to nezvládne 6 nadšenců. Obzvlášť pokud chcete té akci dát něco víc.

Koštem Besedníci začali, ale rozhodně nekončili.

Košt byla a vlastně dodnes je, naše stěžejní akce. Ale už téhož roku, jsme pořádali první ročník Fotbalového turnaje o pohár Besedníků, který nějaký způsobem funguje dodnes. I když už v této záležitosti nejsme tolik aktivní, stále je to pod naší záštitou a pokud budeme požádání o pomoc, tak určitě vyjdeme vstříc. Pak následovalo spousta dalších akcí. Byly to především vesnické zábavy pro mladé, se skupinami jako byly Kasiopea, Šedý vlas, Kasanova, Princz, a třeba Generace se kterýma jsme pořádali mikulášskou zábavu, která mi utkvěla v paměti. Byl jsem za Mikuláše, přítelkyně za anděla a všichni ostatní besedníci obsluhovali jako čerti. Mělo to opět něco navíc oproti klasickým zábavám. A myslím, že se to velmi líbilo. Bohužel jsme to pak se zábavami vzdali. Zpravidla se těšily velmi slabé účasti. Vzpomínám si na jednu, kterou jsme pořádali někdy kolem 5.12., asi to byla také mikulášská. Už si nevzpomenu, kdo nám tenkrát hrál, ale nepřišel téměř nikdo.  Snad jen 15 lidí a paradoxně rovnou s tehdejším starostou Ludvíkem Hovorkou. Dopadlo to tak, že jsme si donesli židličky, sedli si doprostřed parketu a udělali si z toho koncert na oslavu Siginových narozenin. Jediné pozitivum bylo, že jsme dostali od obce slevu za pronájem sálu. Proto jsme od zábav postupně upustili. Nebylo v našich silách financovat takové propadáky. A tak místo zábav přišla drakiáda a zas na dlouhé roky jsme zůstali u těchto tří akci. Teprve před dvěma lety díky i příchodu nových členů, jsme přidali Čarodějnice a Gulášfest, které se chytly přímo fantasticky.

 

Kdo vlastně financoval a financuje chod spolku

Dnes i díky našemu “Rašínovi“ (prvorepublikový ministr financí, jenž se údajně řídil heslem ,,Nikomu nic nedám“), který bedlivě hlídá naši pokladnu, to vše už jede z peněz, které se za ta léta vydělaly a vydělávají na jednotlivých akcích, ale to samozřejmě neplatilo vždy. První akce jsme platili ze svých kapes. Stejnokroje a vůbec zboží a výzdoba sálu atd. To všechno se muselo zaplatit a pak se čekalo, jestli se to vrátí. Ty první peníze si z nás nikdo ani zpět nevzal. Byly to peníze, které daly vzniknout projektu, který nás dodnes spojuje a dělá radost nejenom nám, ale doufám, že hlavně taky všem, kteří na naše akce chodí. Proto si myslím, že to byla výborná investice. Taky nemůžu opomenout lidi, kteří nás od začátku finančně podporovali. Nevím, jestli slovo sponzor je to správné. Já bych je nazval možná spíš za kamarády, kteří nám od začátku věřili a podporovali nás. Asi mezi takové nej kamarády Besedníků, bych zařadil Pavla Borýska (Jamibo) a Svaťu Juráka (Monplast), kteří jsou s námi už snad od samého začátku, ale i spoustu dalších.

Kdo je vlastně takovým mozkem tohoto spolku

Každý tomu celku dává kus sebe, své myšlenky a nápady. Musím říct, že alespoň zatím jsme parta lidí, kteří se umí navzájem vyslechnout a žádný nápad není předem odsouzen k zániku. Prostě řekni, co si myslíš a budeme o tom mluvit. A tak si myslím, že by to mělo být. My z té starší generace jsme si jednu dobu už připadali tak nějak vyhořelí a chtěli jsme mezi sebe mladé, kteří budou mít zas tu sílu bouchat do těch stolů. Přinesou nové nápady a jak se říká, novou krev do žil. Možná jsme měli tenkrát příliš velké oči. Ale ono se není na druhou stranu, čemu divit. Už bylo něco rozjeté a oni naskakovali do jedoucího vlaku. Když to teď hodnotím zpětně, tak si myslím, že to zvládli dobře a dnes jsou z nich plnohodnotní Besedníci. Taky díky nim dnes dokážeme uspořádat více akcí během roku. Ale pokud mám někoho opravdu vyzvednout, tak to budu Sigi. Zastávám názor, že nebýt jeho, tak Besedníci už dnes neexistují. To co on dělá pro Besedníky a vlastně nejenom pro ně, ale i pro celou dědinu, to si málokdo uvědomuje. Kolik energie věnuje tomu, aby se spousta věcí změnila. Neříkám, že má patent na rozum, ale má spoustu nápadů, umí se dívat kolem sebe. Tím dává přinejmenším podněty k zamyšlení a je jen na ostatních, jak se k těmto podnětům dokáží postavit a pracovat s nimi. Vlastně díky jeho nápadům vznikly akce Košt a Gulášfest, na kterých vlastně dnes stojí fungování Besedníků. Je ale samozřejmě jasné, že sám by to nedokázal uskutečnit. Jedna věc je myšlenka a druhá věc vnuknout té myšlence život. Proto je v našem spolku důležitý úplně každý a díky tomu tento spolek funguje a snad se bude i dál rozrůstat o stále mladší členy.

Co Besedníci dokázali?

Dokázali prosadit své myšlenky i na vzdoru tehdejší doby. Šli si za svými sny a postupně si vybudovali své místo mezi těmi všemi organizacemi, které v obci fungují. Mimochodem o spoustě z nich ani neslyšíte. Je to škoda. Když už nějaká složka existuje, tak by o ní mělo být slyšet. Neboť potom je to energie, kterou investujete tak nějak naprázdno. Z věcí, kterou jsou tak nějak hmatatelné, to je znak a prapor naší rodné obce, který za výrazné spolupráce s panem Oldřichem Páleníčkem Besedníci přinesli.  Tak mě napadá, že bychom jej zas jednou měli zajít navštívit. Jednou z aktuálních věcí, o které se jako spolek zajímáme, je vybudování důstojného zábavného areálu pro veřejnost, kde aktivně spolupracujeme a dáváme podněty obci, jakožto zřizovateli. Nechceme totiž, aby opět vznikl v obci jen nějaký polovičatý projekt, jako byla např. sportovní hala. Ta je dle mého názoru ukázkovým příkladem neznalosti problematiky. Chce se mi říct, že to byla pouze honba za politickými body.

Plány do budoucna?

Hlavně vydržet. Doufám, že jsme parta, která si dokáže říct pravdu do očí a nebudeme se za to jeden na druhého mračit a urážet se. To je dle mého názoru velmi důležité proto, aby mohlo vše fungovat a lidi na sebe neházeli špínu za rohem. Je nutné umět si vše říct na rovinu. Pak vše funguje a i ta parta se tím nakonec víc utuží. Jedním z důležitých plánů je, mít stále mezi sebou mladé členy, kteří přece jen mají své představy a svůj pohled na současnost. Přece jen, ten svět je hlavně o nich. Jsou to oni, kteří tu budou přece jen o cosi déle, než my. Proto bychom měli ten svět, a to co děláme, zas přibližovat těm jejich představám.  O tom prostě Besedníci jsou a snad i budou o změnách o prosazování nových myšlenek a nových směrů. Alespoň já to tak cítím a doufám, že to tak cítí i ostatní. A co se týká naší činnosti? Rozvíjet akce, které již jsou zaběhlé a pokud zbyde nějaké síla, tak třeba i nějakou přidat. Aktuálně se zřejmě můžete těšit na jednu novou akci v září, ale víc prozatím o ní neřeknu.

Je důležité, aby se lidé měli kde scházet, mohli se tam pobavit, potkávat a aby jim to vše přinášelo potěšení a radost. To je v životě každého člověka důležité! Mít radost, a snad k té radosti tento spolek přispívá. Nejenom pořádáním našich akcí, ale i následnou podporou těch, kteří si podle našeho názoru podporu zaslouží. Nebylo to jednou ani dvakrát, kdy náš spolek výtěžek z akce věnoval lidem, které postihlo nějaké neštěstí.

Co popřát Besedníkům?

Dnes je nás již 13 členů (a dalších X lidí, kteří nám pomáhají). Tak aby jsme byli silná parta, která bude vždy stát při sobě. Abychom se navzájem podporovali a pomáhali si.  Respektovali se a neměli problém přiznat si chybu. Pak Besedníci přežijí všechno.